Na skok u TGB | 2B Moto - Motocykly BMW, doplňky Wunderlich, motocykly Triumph

Dovozce tedy ASP Group s.r.o alias Motocentrum Žebrák dostal skvělý nápad, vzal novináře na Taiwan

Tento článek je opis z ČMN

Stím Tchaj-wanem jsem to viděl asi takle: přistaneme, před bambusovou odbavovací halou,najmeme si rikšudo města a tam nasedneme na vláček do 300km vzáleného Kaoshiungu. Určitě mu nepůjdou stahovat okna a místo bude jenom na střeše. Ale to neva, v tunelu se sehnem a cestou vysvětlíme spolucestující žluťáskům co že je to automobil, každému dáme po korálku a budeme jím vyprávět o Pendolinu, o zázračném vlaku, který mezi Prahou a Brnem hned dvakrát jede nepředstavitelnou rychlostí stošedesát.

Hm. Jenže před letištěm asi tak třikrát větším než je Ruzyně samé Priusy, nová Mondea, SX4 a S-Klassy.Klimatizovanou Toytou jedeme směr hlavní město Taipei se třemi miliony obyvatel.Taipei z dálky poznáte podle nejvyšší budovy na světě, osmého divu světa, přes půl kilometru vysoké Taipei 101. Nahoru vás vyveze nejrychlejší výtah světa rychlostí jeden kilometr za minutu a nahoře je na lanech zavěšená 660 kilo těžká zlacená koule, největší tlumený útvar na planetě, která tlumí kmity budovy, aby jí nerozhodil ani hurikán o rychlosti 216km/h nebo zemětřesení, jaké přichází jednou za 2500 let (ročně na Tchaj-wanu registrují 1000 menších zemětřesení). Do druhého největšího Tchajwanského města, 1,5milionového Kaoshiungu jsme skutečně jeli vlakem a okna skutečně nešla otevírat.Na displeji v čele klimatizovaného kupé se dala sledovat rychlost vlaku-nejčastěji se dala sledovat číslice 298. Tři kila a to tak klidně, že jste sousedovi mohli dělat operaci mozku. Nějak jsem nechápal, jak to dělají v tunelech a nebo když se dva vlaky potkají při rychlosti 600km/h. Nejen že to nevyrazí okénka, ale dokonce ani tlak uvnitř nezakolísá! Jeto fakt nářez, ale ještě větší nářez je tchajwanský městský provoz s 10miliony skútrů.

TGB

Historie firmy TGB se začala psát v roce 1965. Tehdy coby Taiwan Vespa Co.Ltd. Montovali licenční Italské Vespy. A neflákali se, jen pro tchajwanský trh vyráběli 8000 skútrů měsíčně! Pro skútry potřebovala Taiwan Vespa díly, a tak v roce 1978 vznikla TGB, Taiwan Golden Bee Co.Ltd., která je vyráběla. Ale čas šel a Tajwancům se plechové Vespy, u kterých se navíc muselo řaďit, přestaly líbit. Doba uzrála pro plasty a variátory

Pondělí-továrna Pingtung,21 623 metrůčtverečních, 200 zaměstnanců

TGB včas zachycuje trend a začíná vyrábět vlastní skútry. K tomu ještě rozjíždí výrobu variátorů, jako první firma na Tchaj-wanu. Jejími zákazníky byli a dosud jsou Piaggio, Rotax, Peugeot, Minarelli, Moto Morini, Polaris, SYM, TGB je na Tchaj-wanu jediná, kdo zvládl výrobu variátorů pro velké motory do jednoho litru. Dělali variátory pro BMW C1, pětistovku Piaggio X9. čtyřkolku Can-Am Rally 200 a dokonce i v Aprilii 850 Mana se točí variátory vyrobené v TGB.

V době naší návštěvy tu jeli variátory pro Outlandery 800, SYM 660, a Piaggio Scooter 800/850. V roce 1995 získali mezinárodní certifikaci kvality výroby ISO 9001. Výroba skútrů a variátorů dosáhla 30 000 kusů měsíčně, ale TGB chtěla víc, a tak roku 2002 začínají výrobu čtyřkolek.

Úterý-továrna Youn-An, 31 260 metrůčtverečních, 270 zaměstnanců

Nestává se často, aby vás vzali do výroby a aby ste si tam mohli fotit úplně všechno. V továně v Youn-An vyrábějí motory, štyřkolky a skútry, jetu vedení firmy, konstrukce i vývoj. Na jedné montážní lince vyrábějí motory, na druhé skútry a na třetí čtyřkolky. U svých motorů jsou pyšní hlavně na hlavy, vědí, že hlava válce je klíčem k úspěchu celého motoru. Tady jsem si všiml jedné vymazlenosti-písty do Bladů a Targetů 525 mají plášť potažený speciální tmavou vrstvou. Ptám se, co to je, a oni žeto právě zavedli, žeto používají i americké automobilky, žeje to karbonová vrstvička umožňující lepší záběh pístu. Denně teď v zimě vyrobí 80 čtyřkolek a 150 skútrů, smontování jedné čtyřkolky trvá 50 minut, ale umí to rozjet i tak, že každé tři minuty padá z pásu jeden Blade nebo jeden Target. Náhodou zrovna jeli Blady pro Česko, takže až si ho budete na jaře kupovat, tak si vzpomeňte, že češtinu slyšely už v prenatálním věku. Montážní linky, ty jsou všude na světě stejné, všude visí výrobní výkresy a technologické postupy, všude ječí pneumatické utahováky, ale u TGB mě dostala skušebna a kontrola výroby. Poprvé jsem viděl zařízení, které hrotem trojrozměrně rozměrově proměří odlitek, a sice s přesností jednoho metru, teda pardon jednoho centimetru. Ne, taky kecám, tenhle zázrak měří s přesností jedné desetitisíciny milimetru! Na rozdíl od výrobních hal je tahle místnost tichá a klimatizovaná na 22 stupňů Celsia. Ani trochu tichá a ani trochu klimatizovaná ale není zkušebna podvozků, kam berou čtyřkolky na takový hodně drsný výlet. Na skušební válce s příčnými prahy upoutají nebohou čtyřkolku do bezvědomí obtěžkanou pytli písku, nastartují a zjišťují, jestli se po stanovený počet motohodin neoběví prasklina rámu nebo jiný defekt. Tenhle výlet jsem Bladovi fakt nepřál, třískal sebou tak, že vůbec nebylo vidět obrysy. Tak byla chudák čtyřkolka rozmazaná. vedle mají tišší zkušebnu tlumičů a ta by se určitě líbila nynfomankám. Celé dny setu zasouvá a vysouvá pístnice do tlumiče a ven. Tlumič musí vydržet jedenmilion zdvihů a ´´neudělat se,,....

Středa-čtyřkolky

TGB vyrábí v současnosti dva základní modely: Blade a Target, oba jako 2x4 i jako 4x4 s připojovatelným předkem a předním diferenciálem s omezenou svorností. Jsou to pohodové a schopné čtyřkolky, abych tak řekl do ruky. Asi proto je Blade 425 ve Francii už druhým rokem za sebou nejprodávanější čtyřkolkou kategorie 400 až 500 kubíků. a nebo proto, že blade získal titul ATV of the Year. A já se celkem nedivím.

Čtyřkolky TGB n emají žádné výstřelky, žádná nej, ale je vidět, že konstruktéři dělaly svoje domácí úlohy svědomitě a že poctivou práci odvedli všichni. Technika a kvalita je na lepším Tajwanském průměru, nějaké ty připojitelné předky, přední diferenciály s omezenou svorností, brždění motorem, a tak, ale přece jen jedna věc u značky TGB stojí za vypíchnutí. Desing. TGB mají naprosto špičkového designéra, 49letého Edgara Honga, chlápka, který je podepsaný pod Bladem a Targetem, dělal jejich skůtry i nejnovější, zatím tajný projekt, který nám přesto ukázali. Ale nejdřív jsme museli přísahat na svatého Čankajška, že nikomu nic neřeknem. Jenže znáte novináře, to jsou už z podstaty věci slepičí prdelky, takže já vám prozradím že... ale ne, fakt ne. Jen to, že jsme si doslova kecli na zadek. My, tím myslím dva Martiny-videokouzelníky z Auto Moto Revue, Somíka z motohausu a Oldu Hřícha, českého dovozce TGB. Všichni jsme tam seděli a s otevřenými hubami lapali po dechu jako zlaté rybičky na suchu. Nic tak hezkého v téhle kategorii lidské oči snad ještě neviděly.

Středa-natvrdo

Měli jsme bezpočet příležitostí čtyřkolky TGB otestovat. Ve vodě, v dunách, v prachu, na silnici, v moři i podvozkem nahoru (tohle jsem naštěstí netestoval já) Zkoušeli jsme jim vyrazit duši z těla, utopit je, zlomit je v kříži, udusit je prachem, zadřít je, ale nepodařilo se. Jedinou závadou bylo píchlé kolo na doprovodném skútru. Už jsem jel se čtyřkolkou brody, potok i řeku, ale na Tchaj-wanu jsem viděl jet se čtyřkolkou i vodopády. Testovací rideři TGB si je dávali, jako by se nechumelilo. Ale jednou se zachumelilo. Jak to jeli kvůli kameře asi po páté, odhrabali si volné šutry a vznikl schod. Na něm se čtyřkolka postavila na zadní a už šla pana orel přes záda snad tři metry dolů. Dech se nám zastavil, bylo nám to jasné: Zlomená ruka, noha a krev, čtyřkolka na hadry. Jenže panáček uměl seskakovat a tak nejen že se nezranil, on se prakticky ani nenamočil. A na Targetu byl odřený jen zadní roh zavazadlového boxu. Neuvěřitelné. Zíral nato i místní toulavý pejsek. Ten to ale neviděl tak dobře. Plíce mu právě plavaly okolo, za nimi kůže a kus hlavy s jedním okem, druhé oko plavalo někde v Pacifiku. To se blbě kouká.

Čtvrtek-řeka

Jiný den, jiná řeka. Tahle se jmenuje Lao-Nong aje široká asi jak tři Vltavy v Praze. Teď je ale skoro vyschlá, jen upřostřed zurčí říčka s nádherně čistou vodou. Koryto je tak široké proto, aby dokázalo odvést vodu v období dešťů, kdy za měsíc spadne až 305 mm vody (v ČR naprší průměrně 80 mm měsíčně). Tím korytem ovšem vedla šotolinová silnice pro náklaďáky, které tady těží písek, štěrk a kamení. Naprosto rovnácesta bez rolet, 30 km super širokých zatáček bez provozu. Driftovací nebe. Tady jsem se naučil jezdit ve stovce bokem, tady jsem se naučil i bát, když mě to dvakrát vyneslo do šutrů. Teda málem.. Tu dravou říčku upřostřed Lao-Nong jsme si samozřejmě dali na čtyřkolkách. Bez předního náhonu to prostě nešlo,ale já měl právě Targeta 4x4, takže technika bez problémů. Hůř bylo semnou, Target neměl zakrytá hnaná přední kola (v Čechách se dají dokoupit )takže jsem byl durch. Protože byla zima, nějakých 30 stupňů Celsia, tak jsem záviděl těm na Bladech, které mají tuhle protivodní ochranu fakt špičkovou už v serii.

Pátek-duny

Duny, čtyřkolkářuv orgasmus. Vjelo nás tam pět zelenáčů a než jste napočítali pět, všichni zapadli až po kola. Jak jsem nato mohl zapomenout? Rychlost! V písku musíš mít, Láďo vole, rychlost, toje přece základní pravidlo. Zpomalíš a seš v háji. Druhý pokus a pak jeto něco neuvěřitelného. Čtyřkolka si v dunách plave, skákat můžete jak šílení, protože měkký písek funguje jako další pérování. A ty sjezdy-stěny kolmé tak, že se naně bojíte podívat, dolů byste se pustili leda vožralí. Jenže v písku to jde i bez alkáče. Jednak písek před kolama vytváří takový brzdivý bobeček, jak se hrne a jednak týdžíbíčka umí brzdit motorem. A taky jsem se nemohl nabažit driftů. Naplno do duny, vysednout, řidítka na doraz a davaj. Písek i dušička v oblacích a navíc ty fotky, no prostě ráj.

Sobota-moře

Byl to už poslední den a tak jsem se rozhodl, že jim tu čtyřkolku aspoň zrezavím. Moře je taky takový čtyřkolkový orgasmus ( na vypujčené čtyřkolce ) , nezkusit to by byl hřích, ale co vystříklo, jsem nebyl já, ale vlna. Vlna jako dům, hotová tsunami, sahala určitě aspoň ke kolům. Jenže jak přišla rychle a jak jsem se zrovna otáčel, tak domě práskla. Zalily mě hory vody. No prima. Oklepal jsem chobotnice z ramen, ale dostat se z moře nebylo zrovna snadné. Já oslík si nezapnul připojitelný přední náhon. Jeto sice jen mechanicky, páčkou, ale ono jeto přece jedno, jestli tlačíte tlačítko nebo páčkujete páčku. Ale dopadlo to dobře, vlny toho dne naštěstí směřovaly ke břehu.Tak tohle byly mé neuspořádané tchajvanské myšlenky, navíc psané rukou znavenou. Vždyť jsme najeli celkem přes 300 kilometrů. Ale firma TGB je také o skútrech, těch na dvou kolech, a o těch vám napíšu jindy.

PS: Tomu vemenu, co rozhodlo,že česky se Taiwan bude psát Tchaj-wan, někdo prosím vyřiďte, že bych ho poměrně rád přerazil. Proč takhle složitě prokrindáčks? Kdo má futr psát ty ´ch´a ty pomlčky?? Pro celý gramotný svět i pro Taiwance samotné jeto přece Taiwan! Co k tomu to vemínko vedlo, to promě zůstává tchaj-emstvím.

Krátké video najdete na téhle adrese: